Spolehlivost samonabíjecích malorážek

Spolehlivost samonabíjecích malorážek

Malorážkové zbraně, ať už dlouhé či krátké, byly odjakživa nejen určeny pro vrcholovou sportovní střelbu, ale tvořily a tvoří ideální vstupní bránu do světa sportovní, lovecké a dnes i obranné či služební střelby. Zbraně komorované na letitý a stále vysoce oblíbený náboj 22 Long Rifle (22 l.r.) v mnoha různých provedeních se nadále udržují na předních místech prodejnosti.

 

Důvodů je vícero: Pro dospělého, zkušeného střelce jsou malorážky buďto vhodným výcvikovým nástrojem a doplňkem ke zbraním velkorážným nebo přímo výkonným sportovním nástrojem. V případě užití pro doplňující výcvik hraje nemalou roli ekonomický faktor, neboť náboje 22 l.r. stojí ve srovnání s nejrozšířenějším velkorážným nábojem 9 mm Luger ani ne polovinu. Velmi významné místo malorážky zastávají u juniorské střelecké populace, neboť díky minimálnímu zpětnému rázu dovolují intenzivní střelecký výcvik a vybudování správných návyků.

 

 

Malorážkových zbraní je aktuálně na trhu obrovská spousta, v nejrozšířenější ráži 22 l.r. se dnes nabízejí jak zbraně pro základní střelecký výcvik, tak špičkové soutěžní speciály např. pro biatlon nebo olympijské disciplíny, jsou zde „hobby“ zbraně pro zábavnou střelbu (tzv. plinking nebo-li honění plechovek po zahradě), existují malorážkové „klony“ velkorážových zbraní (a to nejen pistolí či revolverů, ale dnes není problém si například malorážkovou pušku Ruger 10/22 zastavět do „šasi“ kulometu MG-42) a další a další.

 

Samostatnou skupinou malorážových zbraní jsou jejich samonabíjecí varianty, a to jak dlouhé (pušky), tak krátké (pistole). Tak jako u velkorážných zbraní, i u malorážek jsou platné běžné rozdíly spočívající v  konstrukci samonabíjecích zbraní odlišné od zbraní opakovacích či jednoranných (ergonomie, ovládání, bezpečnostní návyky), nicméně jeden faktor je zde podstatně důležitější: spolehlivost.

 

Není žádným převratným tvrzením říci, že samonabíjecí malorážky nepatří principiálně mezi nejspolehlivější zbraně. Některé jsou spolehlivé více, jiné méně, a celkově jsou stížnosti a reklamace týkající se údajně malé spolehlivosti samonabíječek poměrně časté. Na straně druhé je ale třeba říci, že při dostatečné pozornosti věnované přípravě zbraně i střeliva jsou i samonabíjecí malorážky spolehlivé naprosto dostatečně a mnoha střelcům poskytují vynikající střelecký zážitek. Proč tomu tak je a jak se s tímto problémem poprat se nyní pokusíme vysvětlit.

 

Náboj 22 Long Rifle
Na začátku je třeba si říci, že náboj 22 Long Rifle nikdy nebyl předurčen pro samonabíjecí zbraně. Ostatně tomu napovídá i doba jeho vzniku: náboj 22 l.r. je jedním z absolutně nejstarších typů střeliva nabízeného kontinuálně od doby svého vzniku do současnosti. Na trh byl uveden již roku 1887, kdy byl ještě laborován černým prachem. Od té doby světlo světa spatřilo značné množství nejrůznějších laborací tohoto náboje, což sice uživatelům dává značné možnosti výběru toho nejvhodnějšího typu střeliva pro jejich potřebu, ale na straně druhé tento široký výběr také umožňuje dost často „šlápnout vedle“. Dnes jsou zcela běžně dostupné náboje lišící se zejména výkonem daným hmotností střely a s tím spojenou její rychlostí, přičemž hmotnosti střel se pohybují v rozsahu cca 1,9 – 2,6 g (30 – 40 grs) a jejich počáteční rychlosti (z puškových hlavní) oscilují od cca 320 m/s až po závratných 520 m/s, což může znamenat energii přes 200 J (což převyšuje energii střely náboje 7,65 mm Browning). Dalším faktorem ovlivňujícím spolehlivost náboje je jeho konstrukce s okrajovým zápalem, kdy okraj dna nábojnice sám o sobě za prvé nemá pro spolehlivé podávání v samonabíjecích zbraních ideální tvar a za druhé jsou značné rozdíly mezi jednotlivými výrobci v tvrdosti materiálu nábojnice přesnosti tvarování okraje, za nějž se zachytává drápek vytahovače zbraně. Ani uložení střely v nábojnici není z pohledu spolehlivé funkce v samonabíjecích zbraních značka ideál: střela je v nábojnici uložena velmi mělce a ne všechny typy nábojů jsou následně dokonale zaškrceny – u mnoha nábojů lze cítit mírnou vůli v uložení střely v nábojnici, střela má možnost se lehce hýbat a v průběhu podávání do komory může mít tendenci se vylamovat z nábojnice. Náboj sám tedy nemá zcela ideální předpoklady pro naprosto bezproblémové podávání a vytahování či vyhazování, zejména pak při dynamickém procesu typickém pro samonabíjecí zbraně. A posledním faktorem je rozličné lubrikování či konzervování nábojů různými vosky, oleji, vazelínami či jinými látkami. U některých kombinací náboj / zbraň může být výrobní provedení nábojů naprosto v pořádku a vše bude fungovat zcela spolehlivě rovnou „z krabice“, nicméně u některých jiných kombinací to prostě střílet nebude a nebude.

 

Pečlivá příprava = 90% úspěchu
Je třeba si říci, že vzhledem k výše uvedeným skutečnostem jsou prostě malorážkové zbraně i náboje poněkud více náročné na řádnou údržbu a jejich přípravu ke střelbě. Na straně druhé je ovšem potřeba ihned dodat, že se nejedná o nic světoborného či převratného a ani nijak náročného. Jen je třeba počítat a s tím, že k malorážce se prostě nelze chovat jako k současným služebním velkorážným pistolím, jež byly konstruovány na základě požadavků na naprostou spolehlivost i ve ztížených podmínkách. Všichni víme, že pistole jako je třeba Walther PPQ či PPS, vlastně žádnou údržbu nepotřebují a i kdyby je jejich majitelé vůbec nečistili a jen z nich neustále stříleli běžně dostupným továrním střelivem, bude trvat skutečně velmi dlouho, než tyto zbraně začnou mít nějaký problém se spolehlivostí (pozor – toto není návod, jak s k těmto zbraním chovat!). Naopak například u malorážkového klonu pistole Walther PPQ je třeba nejen přípravě a údržbě zbraně, ale také výběru a následné přípravě střeliva věnovat zvýšenou pozornost (a nejinak tomu bude u prakticky všech samonabíjecích malorážek - bez rozdílu, zda jde o dlouhé či krátké zbraně).

 

Péče o zbraň

čištění zbraně

 

 

Valná většina držitelů zbraní věnuje kvůli přesnosti značnou péči hlavni zbraně a zejména jejímu vývrtu. Nelze říci, že by se u malorážek snad měla péče o hlaveň zanedbávat či opomíjet, nicméně faktem je, že zejména u těch samonabíjecích je třeba větší pozornost věnovat těm konstrukčním celkům, jež zajišťují právě tu samonabíjecí funkci. Čistota je jednak půl zdraví u člověka a jednak půl spolehlivosti u zbraní, takže dokonalým vyčištěním máme splněn základní předpoklad k řádné funkci jakékoliv zbraně. Druhou půlkou je její správné lubrikování nebo-li namazání. Bohužel dosti často se setkáváme se zbraněmi, jejichž majitelé v tomto ohledu razí heslo „čím víc, tím líp“. Navíc je tomuto sloganu mnohdy dán další rozměr, pokud se v co největším množství použije nějaké pokud možno levné a dostupné mazivo, bez přihlédnutí k jeho vlastnostem. Takže takto prosím ne! Mazat je každou zbraň třeba dle instrukcí výrobce, tedy na odpovídajících mazacích bodech, ne více, ne méně a vždy odpovídajícím mazivem. Pokud někdo samonabíjecí malorážku prolije nějakým hustým konzervačním olejem a pak se diví, že mu to nestřílí, poradil bych mu, ať si zkusí zaplavat v bahně. Na rozdíl od vody to asi bude dost rozdíl. Ale vážně – u lubrikace zbraní obecně platí základní heslo a tím je „střídmost“. Je chyba u jakékoliv zbraně k mazání používat oleje ve sprejích, protože nastříkáte asi tak o 90% větší plochu, než je třeba. Olej pak ze zbraně vytéká a kromě toho, že sám o sobě špiní, tak se na něj také lepí další nečistoty. Jak a kde tedy mazat: Obecně lze říci, že zbraně se – stejně jako jakékoliv jiné strojní mechanismy – mažou tam, kde se tře kov o kov. U pistolí to bude tedy vedení závěru na rámu, vnější plášť hlavně ( u výkonných zbraní s uzamčeným závěrem také uzamykací prvky), sestava vratné pružiny, sběrný hřeben závěru (jednak sbírá náboje ze zásobníku a jednak napíná bicí kladívko nebo kohout). Naopak se zpravidla nemaže úderník a jeho kanál v závěru, protože olej by jej mohl přibržďovat a nemažou se plastové části (ani tam, kde se tře kov o plast). U pušek to zpravidla bývá trochu jednodušší, tam se maže jen sestava závěru v místech, kde klouže v pouzdru zbraně a případně pružiny. Za vhodné mazivo lze považovat prakticky jakýkoliv vhodný zbraňový olej určený pro provozní lubrikaci, tedy v zásadě ne konzervační prostředky. Je samozřejmě vhodné přihlížet k prostředí a zejména k teplotám, kde se s danou zbraní bude střílet, neboť každý olej má odlišný rozsah provozních teplot. Nicméně díky našemu mírnému podnebnímu pásmu a nevelkým změnám teplot v průběhu celého roku není tento faktor nijak zásadní.

 

Příprava střeliva
Jak již bylo řečeno, mnohé náboje 22 Long Rifle jsou dodávány různým způspbem nalubrikované či nakonzervované. Výjimečně se může podařit, že přímo tento lubrikant si bude rozumět s vaší zbraní a bude to fungovat „rovnou z krabice“, ale spíše je pravdou opak. Rozhodně se tedy u všech nábojů vyplatí si je před střelbou nasypat na hadřík, lehce je naolejovat (zde poslouží klidně i obyčejný olej WD40) a následně v hadříku promnout a očistit je tak. Tato prostá procedura rapidně zdvihne spolehlivost jakékoliv samonabíjecí malorážky a to dokonce mnohdy až tak, že i když výrobce zbraně doporučuje užívat ke spolehlivé funkci náboje HV, po tomto rychlém očištění střeliva fungují výborně i standardní náboje.

 

Očistit a olejovat je ovšem třeba jen ty náboje, jež hodláme bezprostředně vystřílet. Pokud bychom si olejem prostříkli i náboje, jež následně vrátíme zpět do krabičky, může dojít k navzlínání oleje netěsnostmi kolem střely do nábojnice a znehodnocení prachové náplně.

 

Výběr a zkoušení vhodného střeliva
I přes výše uvedené zásady týkající se péče a přípravy zbraně a střeliva se přesto všechno může stát, že s určitým typem nábojů vaše malorážka prostě střílet nebude – a je třeba se s tím smířit. Tato takzvaná „mlsnost“ samonabíjecích malorážek může jít dokonce tak daleko, že se různé zbraně od sebe liší nejen v typech, ale i v jednotlivých kusech. Např. jedna pistole PPQ M2 pojede spolehlivě na Magtechy Standard a druhá shodná pistole bude s těmito náboji závadovat.

 

Z toho vyplývá, že každý majitel samonabíjecí malorážky by měl být připraven zpočátku otestovat více druhů nábojů a najít si ten „svůj“. Stejně jako si biatlonová reprezentace vybírá dokonce i mezi jednotlivými sériemi nábojů od jednoho výrobce, měl by být běžný střelec připraven věnovat zkoušení a výběru nejvhodnějšího střeliva alespoň určitou pozornost.

 

Samozřejmě je třeba vzít v potaz, že i když jsou všechny náboje 22 l.r. označené v souladu s mezinárodní úmluvou C.I.P. na našem trhu bezpečné pro užití v odpovídajících zbraních, nevypovídá to nic o jejich kvalitě, spolehlivosti či vhodnosti pro tu danou zbraň. Stejně tak ani cena není nijak vypovídající – například relativně drahé jsou náboje určené pro biatlon a přitom je takto značené střelivo pro většinu samonabíjecích malorážek naprosto nevhodné. Tento náboj je jak již jeho označení napovídá určen zvlášť pro zimní disciplínu střílenou z opakovací pušky a tudíž se nelze divit, když nezajistí spolehlivou funkci v samonabíjecí zbrani. Stejně tak může být problém s náboji Subsonic, jež mají oproti standardu nižší počáteční rychlost střely.

 

Jsou tedy samonabíjecí malorážky spolehlivé?
I když vzledem k výše popsanému by se mohlo zdát, že z našeho pohledu jsou samonabíjecí malorážky nespolehlivé, opak je pravdu: Naše dlouholeté zkušenosti jak ze střeleckého sportu, z výcviku a samozřejmě i z prodeje zbraní vypovídají o tom, že tyto zbraně jsou při dodržení pár základních předpokladů spolehlivé dostatečně. Aktuální nabídka malorážek na českém trhu je skutečně široká a byla by škoda se jim vyhýbat jen proto, že k dosažení střelecké spokojenosti je třeba jim věnovat o trochu více pozornosti.

 

Příklady využití samonabíjecích malorážek

 

walther PPQ 22LR cloning

 

Walther PPQ M2 je tvarově naprosto přesně odpovídajícím „klonem“ této pistole v ráži 9 mm Luger . Dodává se jak v základní 4“ variantě, tak i ve verzi s prodlouženou hlavní se závitem a dále s 5“ hlavní. Pistole pasují do všech odpovídajících pouzder pro velkorážné varianty a to i do přesně tvarovaných pouzder z kydexu (viz obrázek výše - malorážkový Walther PPQ M2 FDE sloužící jako doplňkový tréningový nástroj k pistoli Walther Q5 Match)

S malorážkou se samozřejmě nedá cvičit větší série výstřelů, naopak by si střelec kazil střelecké návyky spojené s větším zpětným rázem devítkové pistole. Nicméně pro dynamické střelecké disciplíny, jako jsou IPSC, IDPA či LOS nebo pro nácvik sebeobranného užití zbraně, lze malorážku využít pro nácvik tasení a prvního výstřelu (a jak se říká, první rána je nejdůležitější), případně přenášení na více terčů, stabilizaci střelce po přeběhu atd.

 

Hammerli Tac R1 22LR

 

Hämmerli TAC R1 je aktuálně nejprodávanější malorážkový klon samonabíjecí pušky AR-15 na českém trhu. Tato samonabíjecí malorážka nabízí opět shodnou ergonomii jako velkorážné pušky AR-15, má i obdobné ovládací prvky a stejně jako Walther PPQ může být úspěšně použita pro nácvik dynamických střeleckých disciplín. S touto puškou se dá opětovně trénovat první výstřel, tedy co nejrychlejší zaujetí střelecké pozice, odjištění, přilícení a také stabilizace po přesunu, přenos palby na další cíl atd.

 

Walther P22Q pistols

 

Walther P22Q je dlouhodobě prodejním bestsellerem zbrojovky Walther. Tvarově vychází sice z velkorážných pistolí (dříve z modelu P99, nyní z PPQ), ale je subtilnější a lehčí. Navíc má klasický spoušťový a bicí mechanismus SA/DA s vnějším bicím kohoutem. To vše tuto „hobby“ pistoli předurčuje pro základní střelecký výcvik nejmladších střelců, případně i těch dospělých s menší rukou.

 

ADC 1911 + Colt 1911 Rail Gun

 

Colt 1911 Rail Gun je malorážková pistole vyráběná zbrojovkou Walther pod licencí Coltu, takže kromě vysoké užitné hodnoty svému majiteli nabízí i autentický vzhled s hříbětem ve znaku. Stejně jako Walther PPQ M2 může být použit i Colt 1911 Rail Gun, neboť pasuje do shodných pouzder jako aktuálně nabízený „single stack“ pro IPSC od ADC, model Blue Steel.

Napsat komentář


Načítám, prosím vydržte...