Pušky Carcano

Pušky Carcano – italské hlavní pěchotní zbraně první poloviny 20. století

Stejně jako valná většina ostatních evropských zemí, i Itálie začala s nástupem nových výkonných nábojů laborovaných bezdýmným prachem hledat náhradu za jinak oblíbené a spolehlivé pušky systému Vetterli. Odpovědí byl nový náboj 6,5 x 52 mm a pro něj zkonstruovaná puška přijatá do výzbroje italských ozbrojených sil jako Fucile Modello 1891.

Zbraň navrhl konstruktér turínské zbrojovky Salvatore Carcano a na vývoje spolupracoval s generálem Giacomem Paravicinem s turínského státního arzenálu. Závěrový mechanismus byl modifikovaný systém Mauser, zatímco podávací ústrojí tvořila integrovaná nábojová schránka, do níž se zakládal nábojový rámeček systému Mannlicher. Z tohoto důvodu jsou italské pušky mnohdy nesprávně nazývány jako Mannlicher – Carcano, i když toto označení nikdy oficiálně nenesly. Spíše se lze setkat s označením Carcano – Paravicino dle dua konstruktérů.

Pěchotní puška „plné délky“ byla od roku 1892 spolu s novým nábojem dodávána do všech složek italských ozbrojených sil, odkud záhy zazněla poptávka po kratším provedení, zprvu zejména pro jezdectvo. Tak vznikla první z mnoha „kompaktních“ variant pušky Carcano, Moschetto Modello 91 da Cavalleria. Tato zkrácená a odlehčená karabina se vyznačovala integrovaným sklopným jehlovým bajonetem, jenž se sklápěl vzad pod hlaveň a jeho hrot se skrýval ve vybrání ve zkráceném podpažbí. Jezdeckou karabinu záhy následovala zkrácená puška pro dělostřelce a podobné obslužné jednotky Moschetto Modello 91 per Truppe Speciali (M.91TS).

V průběhu první světové války se – nejen v Itálii – ukázalo, že běžná pěchotní puška z konce minulého století je velmi dlouhá a těžká a obtížně se s ní manipuluje ve stísněných prostorech zákopů, či v případě italských horských bojišť je velmi dlouhá pro šplhání po skalách. Navíc deklarovaný dostřel těchto zbraní přes 1000 metrů nebyl nikdy prakticky využit. Výsledkem byl požadavek na více kompaktní zbraň i za cenu snížení dostřelu či přesnosti. Karabina M.91TS se zdála jako ideální řešení, nicméně její výroba byla ukončena roku 1919. Na druhé straně Itálie disponovala značnými počty původních pěchotních pušek a tak se jako jednoznačně ekonomičtější varianta ukázala možnost konverze těchto pušek na karabiny odpovídající specifikaci původního modelu TS. Přes čtvrt milionu pěchotních pušek bylo takto konvertováno (zkráceno) na karabinu označenou jako Moschetto Modello 91/24. Poptávka po těchto karabinách však převyšovala možnosti italského zbrojního průmyslu na konverzi ze starších pušek a proto byla záhy zahájena výroba nových zbraní, jež se v několika detailech odlišovaly od konvertovaných karabin (např. dostaly hledí s kratší základnou, odpovídající více reálnému dostřelu karabin, zatímco konvertované karabiny měly původní hledí pěchotních pušek cejchované až do 2000 m). Novovýroba karabin Carcano běžela pod označením Moschetto Modello 91/28. Zajímavou variantou pak byly tyto karabiny osazené na pravé straně předpažbí granátometem (Mod.91/28 Tromboncino).

S výše uvedenými modely pušek Carcano pak Itálie vydržela až do doby těsně před druhou světovou válkou. Italské angažmá v „africkém rohu“ zde neprobíhalo nijak uspokojivě, hrdým italským ozbrojeným silám se nedařilo zúčtovat s habešskými válečníky i přes jejich naprostou technologickou převahu. Jedním z poznatků nicméně byl fakt, že náboj 6,5 x 52 mm již nepatří mezi nejmodernější a ve srovnání např. s německým nábojem 7,92 mm Mauser je horší prakticky ve všech parametrech. Proto záhy vznikl zcela nový, moderní náboj 7,35 x 51 mm a pro něj byla zrekonstruována puška Carcano M.91. Vznikla tak nová pěchotní puška, délkou někde mezi původní puškou M.91 a karabinami – Fucile Modello 38. Výroba zbraně i nového náboje se pozvolna rozbíhala v průběhu roku 1938, nicméně po vstupu Itálie do války bylo zřejmé, že celkové přezbrojení je nereálné zejména k nedostatečným zásobám nové munice ráže 7,35 x 51. Výsledkem bylo, že se mnoho původních pušek Modello 1938 vyexportovalo včetně munice (např. do Finska) a Itálie se uchýlila od roku 1940 ke kompromisu: Puška M.38 byla opět přerážována na původní náboj 6,5 x 52 mm a do italských ozbrojených sil byla zavedena jako Fucile Modello 91/38. Obdobně to dopadlo i s dalšími dvěma variantami karabin Carcano, jež měly být rovněž vyráběny v nové ráži 7,35 x 51 mm: Z jezdecké karabiny M.38 se stala Moschetto Modello 91/38 Cavalleria a z karabiny M.38 T.S. pak Moschetto Modello 91/38 Truppe Speciali. Obě tyto válečné karabiny se vyznačovaly např. pevným hledím bez možnosti korekce. To se pak u mnohých zbraní projevuje „křivou“ muškou, neboť nastřelení bylo provedeno vždy jedině nakloněním mušky umístěné na objímce kolem hlavně a jejím pojištěním kolíkem.

Dalším modelem je například Fucile Modello 41, což je puška vycházející z původního modelu 1891, ale poněkud zkrácená a osazená tehdy dostupným hledím z karabiny. Těchto zbraní bylo vyrobeno nezjištěné množství, neboť jich část zůstala po kapitulaci Itálie v rukou spojenců a část se jich vyrobila pod německou okupační správou.

Neméně zajímavým provedením byla puška M.91 upravená na základě objednávky japonského námořnictva na japonský standardní náboj 6,5 x 50 mm (6,5 Arisaka). Tato zbraň byla vyráběna v letech 1938 – 39 a dodávána do Japonska jako Tipo I.

Po skončení druhé světové války italské ozbrojené síly hromadně pušky a karabiny Carcano vyřadily z prvoliniové výzbroje a postupně přešly na modernější zbraně. Spousta zbraní se tak dostala jednak na civilní trhy z válečných přebytků, nicméně značné množství zůstalo v Itálii ve skladech jako záložní zbraně pro různé druhosledové či policejní jednotky. Asi nejslavnější puškou Carcano je Fucile de Fanteria Modello 91/38, sériové číslo C2766. Tuto konkrétní zbraň si z italských válečných přebytků prodaných do USA pořídil Harvey Lee Oswald a dle oficiální verze touto zbraní pak 22. listopadu 1963 v Dallasu spáchal atentát na prezidenta Johna F. Kennedyho.

V současné době se dají různé modely pušek a karabin Carcano v původní ráži 6,5 x 52 mm pořídit ve slušné kvalitě za relativně velmi dobré ceny. Navíc se vyplatí si vybírat z více kusů, mnohdy se dá narazit i na nějaký konvertovaný kus karabiny z původní pušky Modello 1891 se zajímavým rokem výroby.